Infotext:
Composer in Dialogue Unter dem Titel ›Composer in Dialogue‹ lädt das ICI Ensemble im zweijährigen Turnus zeitgenössische Komponisten ein, um mit ihnen gemeinsam in einer Art ›work in progress‹ Kompositions- und Improvisationsformen zu erarbeiten und die dabei entstehenden Stücke anschließend aufzuführen. Für den vorliegenden Konzertmitschnitt wurde die Komponistin Olga Neuwirth eingeladen. Olga Neuwirth begann ihre musikalische Laufbahn mit dem Trompetenspiel, bevor das Komponieren ihr Ausdrucksmittel wurde und sie schließlich heute zu den wichtigsten Vertretern der zeitgenössischen Musik zählt. Wesentliche Anregungen erhielt sie durch Begegnungen mit Adriana Hölszky und Luigi Nono, im Studium bei Tristan Murail sowie durch die befreundete Schriftstellerin Elfriede Jelinek. Olga Neuwirth trifft auf das improvisierende, sich auf die afro-amerikanische Musik beziehende ICI Ensemble, das aus der Arbeit mit Vinko Globokar, Barry Guy, Giancarlo Schiaffini und George E. Lewis hervorgegangen ist. Bei NEOS erscheint nun nach der Duo-CD JOMO (Johanna Varner & Mary Oliver) diese zweite CD der ICI Edition. Das Spannende dieser Begegnung liegt in den grundlegenden Gegensätzlichkeiten von komponierten und improvisierten Elementen, der Gleichzeitigkeit von Determination und Zufall, für deren Paradoxon Olga Neuwirth nach eigener Aussage ein besonderes Interesse zeigt – schafft es doch Reibung. Auch das Medium der Live-Elektronik und die Verwendung von Samples, die in der Gegenüberstellung zum Instrumentalklang eine zentrale Rolle spielen, zielen in diese Richtung. So bereitet sie dem Hörer das Vergnügen an der virtuosen Dekonstruktion, an der Abnahme der Erkennbarkeit von Klängen, dem Infragestellen von Wahrnehmungsgewohnheiten – und schafft schließlich damit eine Durchlässigkeit für mögliche Assoziationen. Zwei gemeinsam erarbeitete Stücke kamen zur Uraufführung: Das erste, Who Am I?, ist eine Komposition, die musikalisch heterogenes Material nutzt und Textfragmente aus Kafkas Brief an den Vater verwendet, die aber von einer Frau gelesen werden. Im zweiten Stück, No More, verzahnt Olga Neuwirth eigene Schriftauszüge mit Songzeilen von Frank Zappa und steuert außerdem einen instrumentalen Song bei, der »immer wiederkehrt und wie in der Psychoanalyse ›durchgearbeitet‹ wird« (Neuwirth), bis schließlich Reminiszenzen ihrer Komposition The Long Rain erklingen. Gunnar Geisse |
Programm:
Composer in Dialogue
Olga Neuwirth & ICI Ensemble
ICI Edition
Who am I? / No more · 2 audio films
Texts by Franz Kafka, Jules Michelet and Olga Neuwirth
Work commissioned by ICI forum munich e. V.
[01] Who am I ? 21:55
[02] No more 29:15
total time: 51:13
Compositions Who am I ? and No more by Olga Neuwirth
Arrangements by Christofer Varner, Roger Jannotta and Olga Neuwirth
(Composition Why don’t we get some money too by Christofer Varner)
Olga Neuwirth: laptop, bicycle machine
ICI Ensemble
Philipp Kolb: trumpet, tuba · Christofer Varner: trombone
Leo Gmelch: bass trombone, tuba
David Jäger: soprano and tenor saxophones
Roger Jannotta: alto saxophone, flute, piccolo, clarinet
Markus Heinze: baritone saxophone, bass clarinet
Johanna Varner: cello · Martin Wolfrum: keyboards
Gunnar Geisse: electric guitar, laptop
Georg Karger: double bass, electric bass
Walter Bittner: drums · Sunk Pöschl: drums
Speakers: Jenny Evans, Suzanne Michel, Isabelle Luke, Gerd Lohmeyer, Dim Schlichter
Live Recording
Pressestimmen:
11./12.2009
Olga Neuwirth & ICI Ensemble: Who I am? / No more
Mnichovské vydavatelství Neos, které má ve svém hledáèku pøedevším soudobou hudbu a jazz, se rozhodlo v rámci série Composer in Dialogue protnout obì disciplíny pøi setkání rakouské dekonstruktivní skladatelky Olgy Neuwirth a jazzového big bandu z Mnichova s názvem ICI Ensemble (zkratka International Composers and Improvisers). Zámìr vydavatelství byl svým zpùsobem prostý: vyprovokovat dialog dvou zcela odlišných stylistik, vyzkoušet, nakolik mohou vedle sebe koexistovat anebo se integrálnì prolínat tak rozdílné pohledy na hudbu, jako je introvertní, temná a rafinovaná tvorba Neuwirth a bytostnì živelná a spontánní swingující tvorba ICI Ensemble, která se v lecèems blíží napøíklad jazyku Vienna Art Orchestra, pøestože je o poznání pøímìjší a možná divoèejší.
Podtitul alba je: Dva audio-filmy. Oprávnìnì, Neuwirth se zde navrací ke své oblíbené filmové a radioartové stylistice, v níž napøíklad používá samply z filmù (na pøedchozím albu Lost Highway ve spolupráci s dramatièkou a spisovatelkou Elfriede Jelinek vytvoøila vlastní zvukovou stopu k inscenaci vybudované na Lynchovì filmové pøedloze). Kromì zvukových citací zde nechává ve velmi osobité interpretaci namísto herce èíst Kafkùv text otci hereèku a dále texty své a dílo Jules Michelet. Její skladatelská hudební stopa je zde velice patrná a plyne v obou skladbách jako jistý jednolitý spodní proud, z nìhož na povrch vyplouvají nahrané afektované hlasy hercù z filmù, monotónní a umìøené ètení zmínìných textù, ale hlavnì zvuk amplifikovaného výpletu jízdního kola, který vytváøí podivnou drnèící a znepokojivou složku obou skladeb. Tento zvuk kola je podobný zvuku bìžícího filmového pásu v projektu, a to je možná dùvodem, proè zde má své nezastupitelné místo. V tomto zvuku je cosi znepokojivého stejnì jako starodávnì melancholického. Funguje stejnì jako urèitý spouštìcí mechanismus zvukové narace evokující staré pohyblivé obrazy, ale zároveò jako jistý zvukový ready made umnì propletený komponovanou strukturou. Neuwirth reguluje a zpracovává tento zvuk drnèícího výpletu a užívá jej jako konstantní a tmelicí texturní složku. Hlasy dramatických hercù jsou narušovány výkøiky filmových hrdinù a pod tím vším skladatelka buduje dlouhé a temné elektroakustické plochy s velice temným zvukem a se samplovaným klavírem i akustickými nástroji. Pokraèuje v rozvoji svého hudebnì-dramatického jazyka, který známe z pøedchozích alb a který je tentokrát plný nasamplovaných úryvkù z filmových i hudebních dìl. Skladatelka ráda navozuje pøímé asociace anebo aluzivnì motivuje posluchaèe k vlastní pøedstavivosti. Své místo zde mají útržky hudby z kreslených seriálù, romantických i dobrodružných filmù anebo rockové a popové citáty.
Nezbývá než litovat, že zámìr vydavatelù propojit dva disparátní svìty živelného jazzu a komplikované kompozice v mnoha momentech zcela neintegrálnì zadusil zajímavé skladby Neuwirth. Obì skladby jsou vyloženì polarizovány. První je dílem Neuwirth, ICI Ensemble zde plní jen služební funkci, pøesto však v kompozici s její introvertní poetikou pùsobí rušivì. Druhá skladba je více dílem ICI Emsemble, který Neuwirth doplòuje svými samply, a to pomìrnì zdaøile. Obohacuje jazz soudobými elektronickými kontexty a samply filmových hrdinù a je znát, že dobøe cítí vhodnost situace. Neznamená to však, že ICI Ensemble není zajímavým freejazzovým big bandem, pouze ve spojení s rakouskou skladatelkou funguje jak dunivý slon v míšenském porcelánu. Pokud je vydavatelským zámìrem vydat album jako work in progress, nezbývá než doufat, že se nedoèkáme dalších poèinù této svazující jednoty, ale samostatných dìl bez invaze druhých. Zajímavá idea na tomto albu rezonovala jen èásteènì.
Lukáš Jiøièka