Infotext:
CHESS SHOW (OTHER MEMORIES OF JOHN CAGE) »Der Klang wird transformiert und wiederhergestellt, aber auf eine nicht erkennbare Weise! Er wird wiedergeboren. Es ist eine immerwährende Wiedergeburt oder Reinkarnation. Es ist Leben. Und das geht immer weiter und weiter.« Dieses Zitat aus John Cages Buch For the Birds schwingt in den einzelnen Versionen von Chess Show mit, einer Komposition des Prager Opening Performance Orchestra. Die Idee zu Chess Show entstand Mitte der 1990er Jahre, als das Stück unter dem Titel Cagemix nicht-öffentlich gespielt wurde. 1962 verwendete John Cage für seine Komposition Atlas Eclipticalis Sternkarten, die der tschechoslowakische Astronom Antonín Bečvář angefertigt hatte. Unser Ziel war es, an diese Arbeitsweise anzuknüpfen, aber dabei eine echte Schachpartie zu verwenden. Später wurde Chess Show fünfmal live aufgeführt, zweimal in einer gekürzten Version. Die erste Chess-Show-Aufführung fand 2007 in Telč statt. Anlässlich des hundertsten Geburtstages von John Cage im Jahr 2012 wurde Chess Show in der Ausstellung Membra Disjecta for John Cage in der DOX-Galerie in Prag und in der Galerie der Schönen Künste in Ostrava in einer elektronischen Version für vier Laptops und ein Video gespielt. Die letzte Live-Aufführung von Chess Show fand 2017 im Rahmen des Festivals für zeitgenössische Musik Ostrava Days statt, mit Reinhold Friedl als Solist. Die andere Version von Chess Show entstand im Studio – Chess Show [4’34” version], in Zusammenarbeit mit Miroslav Beinhauer, einem tschechischen Klaviervirtuosen. »Mag Maestro denn keine Musik?«, fragte der pikierte Pianist, der neben ihrem Tisch im riesigen, leeren Hotelrestaurant stand. »Nein, nein, mag ich nicht«, lehnte John Cage ab (aus Sean Bronzells Essay Überschneidende Vermächtnisse: Cage, Schach, Musik (so, wie wir sie benutzen), 2021). Und Richard Kostelanetz ergänzt: »Auf S. 218 von Camps Unfamiliar Quotations from 2000 B. C. to the Present steht ›Einer der schönsten Klänge von allen … ist die völlige Stille‹, ein Zitat, das meinem Onkel Andre K. zugeschrieben wird, und zwar aus dem New York Journal-American, einer vergessenen Zeitung, vom 8. Februar 1955; von dem ich vorher nichts wusste, obwohl es Andre war, der mir um 1963 herum meine ersten Cage-Schallplatten schenkte.« Opening Performance Orchestra, Prag, September 2021
CHESS SHOW Dieses 64-minütige Stück verwendet als Klangmaterial Fragmente aus Werken von Cage, die nach dem Zufallsprinzip geordnet und kombiniert werden. Zeitgleich mit Chess Show wird Reinhold Friedl Cages Song Books aufführen. Nach Art eines Quodlibets wird die strenge Struktur von Chess Show mit einer unvorhersehbaren Auswahl anderer Werke konfrontiert: verschiedene Klavierparts aus den Number Pieces, eine ungeordnete Selektion aus den Song Books, vielleicht sogar die Suite for Toy Piano und Saties Vexations. Chess Show beinhaltet neben der musikalischen auch eine visuelle Komponente. Die beiden Elemente sind unabhängig voneinander und teilen lediglich eine 64-minütige Zeitstruktur, die in sechzehn vierminütige Abschnitte aufgeteilt wird; die Gesamtdauer entspricht den 64 Feldern des Schachbretts und den 64 Hexagrammen des I Ging. In einzelnen Abschnitten werden die Musik und die Samples sowie ihre Dauern, Anfangs- und Endpunkte von Zufallsverfahren nach den Richtlinien des I Ging bestimmt. Wichtige Prozesse wurden zuvor mit Schafgarbenstengeln bestimmt, während andere Parameter, etwa die Zeitklammern, von einem Zufallsgenerator bestimmt werden. Die visuelle Komponente von Chess Show beruht auf der Aufzeichnung eines Spiels aus dem Jahr 1970 zwischen den Schachmeistern Robert Fischer und Wassili Smyslow (Bird-Eröffnung). Wir sehen ein herkömmliches Schwarzweiß-Schachbrett, und statt Schachfiguren gibt es eine Schicht aus 22 Schwarzweißfotos mit John-Cage-Motiven. Jeder Zug aktiviert verschiedene Felder und offenbart die Bilder darunter. Die Reihenfolge der Züge ist zum Teil zufällig. Abgesehen von der zeitlichen Koordination ist die visuelle Ebene unabhängig von der klanglichen. In 64 Minuten kommen 128 Bilder unterschiedlich lange (nach zufallsgenerierten Zeitklammern) zum Vorschein, welche die unterschiedliche Bedenkzeit für die einzelnen Schachzüge widerspiegeln. Im Laufe des Spiels weichen die anfänglich klaren visuellen Veränderungen, die sich auf einzelne Züge beziehen, allmählich wiederkehrenden Störungen und umfassenden Veränderungen. Programm: Chess Show (Other Memories of John Cage) CD 1 Chess Show [live version] (2017) 64:00 [01] 08:00 Opening Performance Orchestra, Konzept & Elektronik CD 2 Chess Show [4’34” version] (2021) 64:00 [01] 08:00 Opening Performance Orchestra, Konzept & Elektronik Ersteinspielungen Pressestimmen:
09.06.2022 Nová alba Opening Performance Orchestra Pražské radikálně experimentální těleso Opening Performance Orchestra na svých dvou nových albech představuje tentokrát svou osobitou komunikaci s tvůrčím světem Johna Cage a opět i Milana Knížáka. V listopadu loňského roku vyšel Opening Performance Orchestra již sedmý titul na belgickém labelu Sub Rosa, který stejně jako jejich první (Broken Re/broken, 2015) vzešel ze spolupráce s multimediálním umělcem Milanem Knížákem. Tentokrát si připomeneme snahy Knížákova sdružení Aktual z let 1967 – 1968 vytvořit Aktuální město, svobodnou kreativní zónu, v rámci nichž Knížák napsal také deset krátkých programových textů, které naznačovaly směřování oborů a přístupů též plánované autonomní univerzity (na autorových stránkách jsou ke čtení zde). V lekci první je vyložen přístup k pojmu konflikt, abychom byli připraveni na dalších devět, např. O snech, O víře, O umění, O lásce, vždy s odůvodněnou velkou svobodomyslností, místy s konflikty vždy s poetickými přesahy. Na stejnojmenném albu začne Aktual Univerzita doslova zostra, během prvních tří minut se na nás vyvalí orchestr nasamplovaného rozbíjeného skla, aby poté přešel v různě chybově šumovou ambientní strukturu, do níž se prolíná i různě manipulovaná decentně rachotící terénní nahrávka. Do takovéhoto neperiodicky statického prostoru čte Milan Knížák postupně všech svých deset Lekcí. Finále skladby pak již patří pro toto hudební těleso tradičně valivé mase inkoherentního elektronického hluku v duchu jejich programového označení fraction music. Třiatřicetiminutová nahrávka byla pořízena v roce 2019 na vystoupení Knížáka s Opening Performance Orchestra na opavském festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor. Druhou kompozicí je Broken Suite, studiový remix Knížákových nahrávek z cyklu Broken Music, tedy z prací s různě upravenými či destruovanými zvukovými médii, které autora již v sedmdesátých letech mezinárodně proslavily jako jednoho z pionýrů experimentálního turntablismu. V provedení na tomto albu jde o pestrý a mnohovrstevnatý noise složený ze střípků široké škály hudby či vůbec zvukových záznamů všeho druhu, jednoduše jde o velice zábavnou sluchovou halucinaci. Na perfektní zvukovém zpracování snad není třeba ani upozorňovat, tato kapela si na něm zakládá dlouhodobě. Nejnovější deska, 2CD Chess Show (other memories of John Cage), je prvním průnikem Opening Performance Orchestra do katalogu dalšího mezinárodně významného labelu pro soudobou hudbu, německého Neos. Na fenomén šachovnice či pravidel pohybu šachových figur po ní narazíme v tvorbě Johna Cage mnohokrát v jeho různých tvůrčích fázích, počínaje kompozicí First Construction in Metal (1939), přes například jeho Chess Pieces (1944) z doby, kdy se Cage začíná setkávat s přelomovým výtvarníkem, konceptualistou i významným šachistou Marcelem Duchampem, až po performanci Reunion (1968), při níž Cage s Duchampem či s jeho manželkou hráli partie na elektrifikované šachovnici, jež s pohybem figur spouštěla v různých kombinacích hudební sekvence přes multikanálovou reprosoustavu. Mezitím v roce 1962 však Cage pro skladbu Atlas Eclipticalis vycházel i z map hvězdné oblohy československého astronoma Antonína Bečváře, což OPO uvádějí také jako jednu z inspirací pro svůj projekt. V Chess Show toho ovšem pozoruhodně propletli ještě mnohem více. Na konceptu pracovali již v devadesátých letech a výsledek byl poprvé představen neveřejně pod názvem Cagemix, aby následoval další vývoj i vystoupení se čtyřmi notebooky a videoprojekcí pracující též se šachovnicí a s různě se zjevujícími fragmenty fotografií například z šachové partie mezi mistry Robertem Fischerem a Vasilijem Smyslovem z roku 1970. Pozdě přibyla navíc i paralelní práce s motivy a úryvky dalších Cageových klavírních děl (Number Pieces, Song Books, Pieces for Toy Piano) i ze skladby Vexations Erika Satieho, takže si výsledek řekl i o zapojení živého pianisty. Nynější dvojalbum přináší dvě verze této (jak jinak než) čtyřiašedesátiminutové kompozice (toto číslo ovšem nesouvisí je s počtem polí na šachovnici, ale i s počtem schémat v Knize proměn – I-ťing). První disk obsahuje záznam ze zatím posledního živého provedení na Ostravských dnech nové hudby v roce 2017, kde se klavírního partu ujal německý velmistr Reinhold Friedl, též leader věhlasného tělesa zeitkratzer, na druhém CD se nachází studiová nahrávka s vynikajícím mladým českým hráčem Miroslavem Beinhauerem. Skladba je v podstatě uceleným blokem, přestože se formálně dělí na osm osmiminutových tracků. Jde vlastně o neustále plynoucí atonální koláž orchestrálních úryvků, perkusivních samplů, různých kousků mluveného slova, elektronických barev a rozličné práce s klavírem samozřejmě včetně preparací. Řazení těchto stavebních prvků je v každém provedení odlišné zřejmě v důsledku aleatorické složky kompozičního půdorysu. Ten si ovšem při poslechu můžeme jen nejistě představovat, z hudební realizace totiž není snadno dekódovatelný a Opening Performance Orchestra o podrobnostech svých tvůrčích metodách nic moc dlouhodobě nesděluje. Osobně však mohu potvrdit, že touto nahrávkou se dá opakovaně i jen bezstarostně kochat. Její forma je postavena zkrátka tak, aby nás po celé své trvání těšila konstantním i variabilním ve správně nastaveném poměru, či aby mezi těmito označeními stírala rozdíly, jak to mají ostatně tito tvůrci často ve zvyku. Jan Faix |
